close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Život je sranda. P.S: Nevěř tomu!

Naty v České republice

16. října 2007 v 22:18 | Geheimnis |  ←Natalia Oreiro→
Naty navštívila Českou republiku celkem dvakrát.
< a> Z polské Warszawy přiletěla Natalia rovnou na pražské ruzyňské letiště, v pátek 8. prosince 2000, přesně ve 20:25. Před letištěm ji samozřejmě čekalo něco přes 50 fanoušků a fotografové... Naty se k fanouškům hned vrhla a začala se jim podepisovat a fotit se s nimi. Poté odjela do hotelu Bohemia, kde na ni čekali další fanoušci. Jakmile byla poučená programem na další dny, zalehla na pokoji a usnula.
V sobotu ráno měla Naty v pokoji kadeřnici, ta toho s ní ale moc nenadělala, protože si většinu účesu stihla Natálka udělat sama. Jakmile byla Naty připravená, vyrazila na první zkoušku do Státní opery, kdy také v přímém vstupu mluvila s tehdejším ředitelem TV Nova. Dopoledne stihla i natočit rozhovor pro TV Nova do pořadu "Natalia Oreiro v Praze". Po zkoušce Naty vyrazila na oběd do klubu Radost. V divadle poskytla první rozhovory a k večeru se zase vrátila bílou limuzínou do Státní opery. Tam poskytla menší rozhovor moderátorům Slavíka, zazpívala písně Tu veneno a Cambio dolor a předala cenu absolutní slavici Lucii Bílé. Poté odjela s kamarádkami do klubu Bazaar na Malé Straně, odkud odešla až kolem 3. hodiny ranní.
Na neděli měla Naty naplánovanou prohlídku Prahy, prohlídla si Karlův most, kde nakreslil i tamější malíř její portrét, Chrám Sv. Víta, Zlatou uličku, kde navštívila i obchod s historickým brněním, jež si chtěla odvíst domů do Argentiny. Ale postěžovala si, že brnění bylo moc těžké, takže si ho koupit nemohla.
V pondělí ráno ji čekalo focení, předání platinových desek, tisková konference, kde se objevila v odvážných červených šatech a další várka rozhovorů pro další media. Návštěvu našeho hlavního města zakončila v pasáži Myslbek, kde si koupila něco na sebe. Kolem 18. hodiny už letěla do Budapešti.

Rozhovor s Naty při návštěvě ČR - 9.12.2000
"Ahoj, jak se máte? Jsem Natalia Oreiro a posílám velkou pusu všem dívákům televize Nova. Achoj, milačkové :)

rozhovor1.jpg (48945 bytes) Já myslím, že to nejdůležitější je podpora rodičů a nejbližšího okolí, protože člověk obvykle začíná snít o této práci už jako malé dítě. A v mémrozhovor2.jpg (39677 bytes) případě to byli právě rodiče, kteří mi moc a moc pomohli, protože jsem začala již v osmi letech chodit na hodiny herectví a zpívala jsem ve školním sboru. Hlavně to byla ale moje maminka, kdo na mě měl velký vliv, protože ona je strašně lyrická osoba, která miluje herectví a zpěv. Sama chtěla být zpěvačkou, ale před třiceti lety, když byla mladá bylo toto povolání pro ženu v Uruguayi něco jako tabu. Takže to byla ona a také moje sestra, kdo u mě vzbudil zájem o hudbu, navíc moje maminka také hrála na housle, takže hudba byla u nás v rodině na prvním místě.

Asi ve 12-ti letech jsem se rozhodla, že si budu přivydělávat - a můj tatínek - byla to tedy zase podpora ze strany mé rodiny - a na to nikdy nezapomenu, mě přihlásil do první televizní reklamy, no, a pak asi tak v 16-ti jsem odešla do Argentiny a tam jsem také začala studovat zpěv. Tak jsem natočila první desku, která vyšla s názvem Cambio Dolor - Měním bolest za svobodu, což byla vlastně původní melodie známé telenovely Divoký Anděl.

rozhovor3.jpg (48402 bytes) Už jsem měla asi šest profesorů a v současné době, studuji "Belcannto" - italskou techniku zpěvu. Poprvé, kdy mě mohli diváci nejen vidět, ale také slyšet bylo ve filmu Argentinec v New Yorku. Ten se stal hodně známým a lidé mi začali říkat, abych zpívala.

Měla jsem hlavu plnou snů a i když jsem si v Uruguayi nežila špatně, potřebovala jsem profesně vyrůst, moji rodiče mě nemohli následovat a jezdit se mnou do Buenos Aires a tak jsme si prostě doma sedli a mluvili o mém přestěhování do Argentiny. Je pravda, že rodiče se ani tak moc nebáli, protože věděli v jakém prostředí a jak mě vychovávali. Já jsem byla vždy moc zodpovědná a snad i zralejší, než ostatní dívky mého věku, byla jsem vedena k plnění poviností. Ale je pravda, že okolí i blízcí příbuzní hodně kritizovali mé rodiče, za to, že mě pustili do světa. rozhovor4.jpg (43350 bytes) A dnes si sami říkají - "Ach, to je neuvěřitelné - ta tvoje dcera, to je fantastické čeho dosáhla". Ale ten první rok byl tvrdý, protože jsem strašně chtěla být herečkou, zpěvačkou, mít příležitosti, ale také jsem se potřebovala uživit a pochopitelně, když jsem své přátele nechala doma v Montevideu, potřebovala jsem si najít nové přátele také v Buenos Aires. Což v tak konkurenčním prostředí, jako umělecké profese je docela dost těžké.

rozhovor5.jpg (40251 bytes) Vzpomínám si na jednu takovou příhodu z té doby, jak jsem se každé ráno probouzela a na posteli jsem měla položenou růži od mého otce. Ale jednoho dne jsem se probudila a místo růže po mně lez takový odporný šváb. A já jsem se strašně vyděsila a připadala jsem se osamocenější a opuštěnější, než kdykoliv předtím. Ale v každém případě to byla velká zkušenost, které si do dnešního dne stále velice cením.

Já miluji obě dvě profese, koncem minulého roku jsem se musela věnovat pouze herecké profesi, protože natáčení telenovely bylo časově náročné - natáčeli jsme 12-14 hodin denně, navíc jsem scénář i několikrát měnila a při samotném natáčení jejဠ i měnila podle okamžitých nápadů.

Ale po natočení první desky, která měla velký úspěch v zahraničí, jsem si uvědomila, že nemám čas na žádná živá vystoupení a koncerty a že abych se mohla věnovat poctivě a důsledně i pěvecké profesi, musím se zpěvu na nějaký čas zcela oddat. A tak jsem se rozhodla věnovat se muzice naplno s tím, že se po určitém čase znovu vrátím k filmu nebo televiznímu natáčení.rozhovor6.jpg (40230 bytes)

A nový rok? Ten budu slavit v Brazílii, kam mám naplánováno jet s několika mými přáteli - vlastně totéž, jako i minulý rok. Vánoce mám hrozně ráda, hlavně proto, že se všichni sejdeme, ale tady u vás jsem překvapená, protože vidím kolem sebe tolik příprav, stromečky a cítím, že jsou to svátky, které opravdu silně prožíváte. To neznamená, že my ne, ale je to jiné, hlavně proto, že u nás - sníh? To ani náhodou! Je tam strašné vedro, jak se řeknou česky "Navidad"? Vánoce...

rozhovor7.jpg (48390 bytes) Moje první deska byla nesena v zcela romantickém duchu, s latinskými rytmy, na té druhé je slyšet už i rock, blues a další muzika. A na té třetí bych ráda ještě více spojila různé hudební žánry. Předcházející videoklip měl hodně společného s telenovelou - tedy s hudbou z telenovely. Ale ten poslední klip je jiný, když jsme se pro ně já a společnost rozhodli, začali jsme spolupracovat s režiséry, nápad byl tak trochu z mé hlavy. A vytvořili jsem tak vlastně klip k první písničce z mé druhé desky Tu Veneno, která se jmenuje stejně jako deska. Ale teď zamýšlíme udělat další klip a sice k jedné písni z téže desky, která se jmenuje Rio de la Plata. Tahle písnička je o mém dětství, o místě, odkud pocházím, o mém životě. Je v ní typický uruguayský rytmus "Candombe", je současně nostalgická i optimistická, protože je to autobiografická píseň. Vypráví o mém životě, o tom, jak jsem odešla do Argentiny, o všem mých slzách a uplakaných nocích, ale zároveň je to optimistická písnička, která také vyjadřuje moje krédo, a sice, že má smysl jít za svým snem. Ten klip je už v poslední fázi příprav a já jej sleduji každý den na internetu.

rozhovor8.jpg (49813 bytes) Já to v jedné písni říkám a je to něco co se snažím přenést i na mé posluchače. A sice, že mít strach ještě neznamená být zbabělý nebo nemít odvahu, naopak, mít strach je něco strašně lidského a pro mě to znamená umět se mu postavit - překonat ho a vyhrát nad ním. Myslím, že mám smysl bojovat za své sny, i přesto, že ti tvoje okolí říká: "Ne, tohohle nemůžeš dosáhnout, to se ti nemůže povést", vždycky mi to říkali, když jsem například přišla do Argentiny považovali mě za hloupou a říkali mi: "Co tady chceš? Přišla jsi si něco přivydělat uklízením?!"rozhovor9.jpg (47592 bytes) a já jsem jim odpovídala: "Ne, já jsem sem přišla pracovat jako herečka - a to taky budu dělat". Skutečně mě to stálo moc a moc úsilí, a teď ti samí, kteří mě tak sráželi a podceňovali chodí na moje koncerty a říkají: "To je nádhera! Ty jsi božská, to ti ale vyšlo!". Já se snažím k nim nepociťovat žádnou zášť, ale v duchu si tak někdy myslím: "No, podívejme jaký může nastat v životě obrat!




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 esperanza15 esperanza15 | E-mail | 8. listopadu 2007 v 11:25 | Reagovat

Naty is the best!!!!!!!

2 natálie kopelentů natálie kopelentů | 11. března 2008 v 17:07 | Reagovat

ahojky máš hnusný blok měla bych jsi na něm zapracovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama