Je život rockových hvězd na turné skutečně takový, jaký jste si ho ještě před dvěma roky představovali?
Jo: Je neuvěřitelně namáhavý, vždycky se stává něco nového, každý den jsme v novém městě s novými dojmy. Chceme taky něco vidět z těch měst, ve kterých hrajeme.
Může se tedy stát, že vás člověk potká v pěší zóně?
Jo: To je určitě možné, vždy zkoušíme prohlédnout si něco z kultury.
Hrajete ve Francii ve vyprodaných halách.
Jo: To je úplně šílené. Taky tam vždycky stojí 150 holek před hotelem. Dvě francouzský fanynky nám dokonce vyprávěly, že se teď všichni učí kvůli Killerpilze německy. Na to už jsme trošku hrdí. Ale taky my jsme už nahráli jednu písničku ve francouzštině. "Ich kann auch ohneDich" se pak jmenuje "Un premier matin sans toi".
Upřímně: nedělá vám takový úspěch taky někdy starosti?
Jo: Někdy už ano. Ale tohle byl vždycky náš sen. A ty zkušenosti jsme si taky jako skupina vypotili.
Zasazovali jste se pro projekt "Punk macht Schule" pro Etiopii a také jste tam byli. Píše člověk po takové cestě jiné songy?
Jo: Určitě. Etiopie pro nás byla hustá zkušenost. Po roce 2006 plného záře nás dostala zase zpátky na zem - a to taky bylo dobře. Tyhle zážitky jsme zpracovali do songů jako "Ich will Gerechtigkeit".
Copak očekává vaše fanoušky na turné?
Jo: Nabídneme našim fanouškům fakt něco! Dlouhou show plnou překvapení, u nás je každé vystoupení jiné.
Ještě jedna otázka musí být: kdopak z vás má přítelkyni?
Jo: Nikdo. Na to zrovna nemáme čas.